V pátek jsem nabral divočáka. Stalo se to v noci na dálnici a nešlo tomu zabránit. Ale navzdory tomu jsem moc rád, že se to stalo v odbočovacím pruhu na benzínku, takže jsem hned mohl zabočit a zastavit. Jel jsem s celou rodinou – mou ženou a dvěma dětmi, tak jsem byl rád, že mohli být v teple. Dokonce tam byl i hrací koutek. 

To druhé, za co jsem rád, je, že ten divočák nešel na střed auta, ale jen na kraj, takže navzdory tomu, že v autě je velká díra bylo stále pojízdné. A tak jsem po vyšetřování mohl jet opatrně až domů, vyložit rodinu a všechny věci. Mnohem jednodušší, než kdyby musela přijet odtahovka.

To třetí – jsem rád, že jsem toho divočáka vůbec neviděl, resp. že jsem ho viděl až na poslední metr, protože kdybych se pokusil s plným autem a s rodinou na namrzlé dálnici ve 130km/h udělat nějakou myšku, možná by to celé dopadlo ještě úplně jinak. 

Vždycky hledej vděčnost. Vždycky hledej věci, za které jsi rád. Protože vděčnost má tu kouzelnou moc, že nás osvobozuje od toho, abychom v centru naší pozornosti byli my sami s naší bolestí. Protože najednou díky vděčnosti se začínáme soustředit na úplně jiné věci. A to nás osvobozuje od výčitek, od sebelítosti a od různých negativních pocitů.

Vděčnost mě učí být dospělým, protože mě učí přijímat i negativní věci jako něco, co je součástí života. A tak se domnívám, že právě zralost člověka se často projeví v tom, že je ochoten i negativní věci přijmout.

Psychologové říkají, že interpretace toho, co se nám v životě stane je pro naše duševní zdraví a pohodu mnohem důležitější než události samotné. 

Ne vždycky si vyberete, co vás v životě potká, ale vždycky si můžete vybrat, na co se budete soustředit. Jestli na BOLEST, nebo na VDĚČNOST.

Protože vděčnost je ta nejvíc uzdravující síla, kterou máme v životě k dispozici. 

Instagram