Dobré ráno. Opět stojím na mém oblíbeném kopci Skaličáku. Moc rád sem chodím.

Tentokrát stojím blízko stromu, ze kterého jsem vám nedávno posílal jedno (zatím nejsledovanější) video. Jmenuje se Snižte svoji lavičku. Myšleno lavičku lásky, aby se stala pro druhé lidi dostupnější. Nedaleko odsud je zároveň tabulka, která upřesňuje, že ten strom, na kterém ta lavička visí se jmenuje Strom života.

Co má pro mě skutečnou hodnotu?

A tak se to pro mě stalo zamýšlením nad tím, co všechno v mém životě vyrůstá ze stromu života, co má tu skutečnou hodnotu, co dává tomu mému životu smysl, abych si řekl, stojí to za to?

Těsně vedle toho stromu života je totiž vojenský bunkr. Ten je zase symbolem smrti. Z toho bunkru jsem vám poslal video o tom, že ve chvíli, kdy máme strach, máme tendenci se uzavírat do bezpečné zóny, do místa, kde máme pocit, že mě nikdo neohrožuje.

Je totiž mnoho lidí, kteří sesednou z té svojí lavičky lásky, dříve nebo později pověsí tu lavičku tak nějak nakřivo jakoby na hřebík a přijedou do toho bunkru a začnou po sobě střílet. A mě je to velmi líto, protože tím opustili svůj strom života, ze kterého vyrůstá ta láska. A pokud já ji nechráním, tak se mi může stát, že okolnosti, které dovolím, aby do mého života přišly, mě zavřou do bunkru.

Nikdy to nedovolte!

Nikdy to nedovolte. Nikdy nedovolte, aby ten druhý měl pocit, že on sedí na té lavičce a vy na něj zezadu střílíte nebo naopak. Život a smrt jsou totiž dvě věci, které stojí těsně vedle sebe, a přitom jsou tak strašně rozdílné.

Budujte svoji lásku, přemýšlejte nad svým stromem života, protože to je to, na čem skutečně záleží.