Věděli jste, že každá vločka sněhu má zhruba jeden trilion molekul vody? Víte, kolik je to jeden trilion (10 na 18)? Pro mě naprosto nepředstavitelné číslo. Ale kdybychom vzali jeden trilion zápalek a udělali z nich velikánskou krychli, víte, jak by byla velká? Její hrana by měla zhruba 12,2 km. 

Na délku si to umíme představit, ale na výšku? Mraky, které jsou obvykle nad námi jsou od země vzdálené zhruba 500-2 000 metrů. Dvanáct celých dva kilometrů na výšku, to je vlastně horní hranice toho, kde létají dopravní letadla. Tolik zápalek by bylo dohromady, kdyby jich byl jeden trilion. A přesně tolik molekul vody má jedna vločka sněhu. 

A ta vzniká tím, že někde vysoko v oblacích se objeví malý krystalek vody a ten, když padá, tak se asi milionkrát zopakuje situace, kdy jednotlivá molekula vody má možnost zaujmout více různých pozic. A tak podle toho, jakou máme vlhkost a teplotu, podle toho ta vločka vyroste. 

Takže když budeme mít třeba -15 oC a suchý vzduch, tak nám na zem začnou padat placky. Když by bylo dokonce -25, tak dokonce z nebe začnou padat hranolky (sen mnoha fanoušků McDonaldu). Pokud bychom chtěli, aby vznikaly takové krásné, huňaté vločky, které máme všichni rádi, tak na to je potřeba mít hodně vlhký vzduch a ideálně -14 oC.

Vědci tvrdí, že za celou dobu existence naší planety na zem dopadlo více sněhu, než kolik váží celá naše planeta. A přesto, každá vločka je jiná, každá je originál. A víte proč? Protože počet možností tvarů vloček, jak by mohly vypadat, je stále sextilion krát větší, než kolik kdy nasněžilo (1036). Takže se prostě budeme muset smířit s tím, že nenajdeme dvě stejné vločky.