Víte, co je největší překážkou toho, abychom mohli prožívat pokoj? Znáš ten pocit, když to v tobě úplně vře, a ty se přesto na svět usmíváš? 

Ono by se totiž zdálo, že ve chvíli, kdy budu mít méně starostí, když budu mít možná kvalitnější práci, lepší vztahy, nebo dokonce více peněz, tak budu mít pokoj. Ale není to pravda. 

Cesta k pokoji začíná uvnitř

Pokoj se totiž neodvíjí od PODMÍNEK. Pokoj se odvíjí od POHNUTEK. 

Od toho, jak vysoko ve svých prioritách postavím sám sebe. A právě ve chvíli, kdy potřebuji druhým dokazovat, že jsem dobrej, že jsem důležitej, že mám pravdu, tak to jsou přesně ty chvíle, kdy o ten pokoj přicházím, protože jsem do centra své pozornosti postavil sám sebe. 

Naopak pokoj přichází ve chvíli, kdy se rozhoduji, že už nebudu bojovat za svou hrdost. A naopak přijmu odpuštění. Lidem, kteří mě v životě ublížili, ale taky sám sobě za všechny věci, které si vyčítám. Protože pokoj je vlastně důsledek procesu, ve kterém dávám dohromady svůj vnitřní svět.

Už nechci dvojí život

Součástí toho procesu je také rozhodnutí, že už nechci žít dvojí život. Jeden život uvnitř, takový ten skrytý, ve kterém si hyčkám svoje hříchy, a druhý život vnější, ve kterém si zase hyčkám svoji prestiž. Pokoj znamená, že takhle žít nechci. Že chci uvést do souhladu svůj vnitřní a vnější život. 

Je pravda, že pokoj cítíme někde hodně hluboko uvnitř nás. Přesně tam v těch místech, kde čas od času slyšíme takový ten hlas, který nás upozorňuje a připomíná nám, které všechny věci by stály za to v našem životě přehodnotit. 

Jenomže pokoj přijde až ve chvíli, kdy se rozhodnu, že před tím hlasem PŘESTANU UTÍKAT. Že mu budu naopak naslouchat. 

Já to vzdávám

Někteří ten hlas nazývají jako Bůh, jiní ho nazývají jako vnitřní kompas nebo morální zákon. Každopádně je to hlas, který způsobuje a vede mě k tomu, abych mohl svobodně říct, JÁ TO VZDÁVÁM. 

Přestávám bojovat za sebe a za svou hrdost. Chtěl bych narovnat celý svůj vnitřní život a chtěl bych ukončit všechny války s lidmi kolem sebe. Protože toužím po pokoji.

PO-KOJ

Je to úplně stejný stav, jako když se malé upříčené dítě přitiskne ke své matce a ona ho nakojí. A ono prožije pokoj. Možná proto ten název PO-KOJ.

Naslouchej svému vnitřnímu hlasu. Protože stav pokoje je ten nejkrásnější stav, který ti vlastně nikdo nemůže vzít.